Radek Vlach

narozen v Brně dne 17.11.1971
Fotografování se věnuji aktivně již mnoho let. Moje první krůčky na poli PC grafiky se datují od roku 1986. Větší práce na poli grafiky jsem začal vytvářet v roce 2005. V té době jsem se také seznámil s programy Corel a Adobe. Druhý zmiňovaný je mým partnerem při práci i zábavě dodnes. Mám rád fotografiku, ale také přírodu, zvířata a město.
Mám rád když mohu nějak zasáhnout do fotografie a stvořit něco jedinečného, něco co nelze jen vyfotit. Na druhou stranu mám rád i kvalitní čisté foto s nejmenším množstvím úprav (to se ale v dnešní digitální době už moc nenosí). Mám rád upravené fotografie připomínající obraz. Je to sice pro mnohé fotografy opovrhovaná technika, ale myslím si, že si svoje místo v umění dřív nebo později najde.
Jsem členem skupiny BAG (Brno Art Group). Moderoval jsem kategorii "Fotografika" na jednom z nejlepších českých serverů u nás PhotoExtract

Napsali o mně (Emir Chali)

Nejtěžší břemeno je prázdný měšec. Tak praví jedno staré čínské přísloví. Je na něm jistě mnoho pravdy, staří Číňané byli nepochybně velmi moudří a vtipní. Věděli však také, že váha života nezávisí na tíze měšce. A život který má smysl je ten, ve kterém nejde o mince, ale o hvězdy, tak se dá shrnout životní rekapitulace Harryho Hallera – Stepního vlka ze stejnojmen-ného románu Hermanna Hesseho.

Člověk by měl žít ne pro zlaté mince, ale pro hvězdy. Hvězdy, které září, i hvězdy, které se jen lehounce mihotají a chvějí. Vžyť každý z nás může být Malý princ, každý z nás může být Lucie na nebi s démanty, každý z nás může být Tulákem po hvězdách či Odysseem na své dobrodružné plavbě oceánem fantazie pod plachtami, které pohání chvějivé světlo hvězd, jemný svit měsíce nebo zářivé paprsky slunce.

Každý z nás se může vydat na dobrodružnou plavbu do světa snů. A sny nejsou jen sny, sny jsou skutečností, realitou, která však existuje v jiných, námi jen částečně poznatelných, jen tušených a mlhavých dimenzích, v paralelních světech našich duší. Každý z nás může snít, či se alespoň dívat na svět přes kouzelné zrcadlo, přes které svět kolem sebe vidí jinak, než ti ostatní. Ne každý však o tom, co na svých dobrodružných cestách královstvím fantazie a o tom, co viděl v onom kouzelném zrcadle dokáže podat své svědectví.

Katalánský malíř Joan Miró prohlásil: nedělám rozdíl mezi malířstvím a poezií. Mám někdy chuť psát na svá plátna verše a naopak. Nepostupovali snad stejně velkolepí myslitelé, Číňané?

Také si myslím, že vskutku není rozdílu mezi malířstvím a poezií. Poezie je jen jedna. Ať napsána na kus papíru, namalována na plátno či stvořena objektivem fotoaparátu, je jen jedna. A poezie je to zásadní, co je obsaženo v tvorbě Radka Vlacha.

Radek Vlach začínal asi jako každý z nás, kdo propadl kouzlu fotografie, aniž by na počátku tušil něco  o tom, co vše se dá vidět přes objektiv fotoaparátu a jak se to, co viděl dá proměnit k nepoznání. Radek se však velmi rychle zorientoval a vypracoval se brzy ve svébytného tvůrce, kterému jeho fotoaparát slouží jako ono kouzelné zrcadlo a kouzelná krabička, do které lapá magické světlo jako zkušený lovec do svých tenat a za pomoci počítače jako jakési čarodějné skříňky toto světlo a vše co si na svých toulkách ulovil a nachytal mění k obrazu svému. Vypracoval se natolik, že se nedávno stal také moderátorem kategorie fotografika na známém a alespoň dle mne také nejlepším českém webovém fotografickém portálu PhotoExtract, na kterém uspějí jen ti nejnadanější a nejvytrvalejší tvůrci a autoři. Když jsem nad jeho obrazy přemýšlel o tom, jak je popsat a co vám o nich říct, inspirovaly mne k napsání básně.