Rozervaná duše
jako žebrákův šat
hrůzné pohledy,
realita snad?
Kdy hlupáky hlupák z poctivých dělá,
kdy v putice za stolem řeknem si
“To jednou bude mela”
a dál….dál NIC.
Zas se sklopeným zrakem
uhýbáme zrcadlu.
Mlčky hledajíc jen další modlu.
Čas je v nás,
v nás postaletí.
Čas je v nás,
nás rychle mění
Jdou hodiny jdou,
hodiny života
nikdo nezastaví
nám ukrájí
chvilku po chvilce
nikdy nepoleví…
Těch planých slibů
co každému dají, prý
na věčné časy.
—Issa—
V tiché zahradě
dva milenci stojí
zimní romance.
Jdu sám podél zdi,
na kterou soumrak napsal
svůj podzimní vzkaz.
– Issa –
V podzimním větru
list jeden dolů slétá
a za ním druhý.
HATTORI RANSECU
Já podzimní zahradou toulám se rád
kde slyším vítr zpívat písničky smutné
a zvuky padaného listí.
Jen chvíly se zastavit a nechat se unášet
vůní pryskyřice ze vzrostlé borovice
Dívat se na srny
jak přeskakují klestí
jak veverky v korunách stromů
hrají své hry
tam duše má odpočine si nejvíce.
Jen na chvíly než pohltí mne zas
ten chladivý mráz.
Tou cestou nikdo
se neubírá, sám jdu
v podzimní večer.
Bašó